Úvodní slovo

Srdečně vás všechny, kteří jste zavítali na můj blog zdravím!

Dnes jsem si založil na zdejším portále účet, jelikož už mě nebavilo mnoho věcí sledovat z pozadí a aktivně se zapojit do veškerých diskuzí, báječných nálad a prožívání mnoha zkušeností s vámi ostatními, z mé generace. Je jistě na místě, abych se představil, řekl kdo jsem a co tu tedy vlastně dělám.

Jsem Jan Antál Patterson. Občas píšu poezii, pokouším se o nějaký umělecký text, ale především jsem věřící křesťan a katolík. Věřím a vyznávám, že vše, co učil Ježíš Kristus je bezezbytku pravdivé, Bible jako svatá kniha je autentickým dílem, které jeho pisatele psali pod vlviem vnuknutí Ducha svatého a věřím, že vše, co učí svatá církev katolická je pravda. Kdyby tomu tak nebylo, tak bych neuznával papeže, kterým je v současné době Benedikt XVI. (vlastním jménem Joseph Ratzinger), tak bych katolikem být ani nemohl, protože právě on je náměstkem Kristovým, který drží ve svých rukou otěže první hlavy Církve - svatého Petra, kterému Kristus předal klíče od nebeského království  a řekl, aby pásl jeho ovce (Jan 21,15-18) a rozhodně věřím, že dějiny církve nezačali v roce 1970, ale , že církev jako kontinuální tradice přenosu Božího zjevení existuje již 2000 let a za tu dobu byl bezpočet nástupců Petrových z nichž někteří byli svatí, jiní méně svatí, další zlý, někteří příliš smyslní a někteří přespříliš pyšní; stejně tak s nimi i mnoho teologů, svatých mužů a žen, kteří Krista následovali až do krajnosti i takových, kteří pro něj plně žili, ale i takových, kteří jeho Církev opustili a pod výmlouvou všelijakých bludů, které se pro ně staly dogmaty začali hlásat, že oni jsou ti praví křesťané a jen skrze jejich společenství lze dojít spásy (manichejci, ariáni, Luther, Zwingli, Hugenoti, Jehovisté, albigénští a nakonec i zednáři). Neberu jim jejich teze, jen s nimi nesouhlasím. Dá se v mnoha věcech jim oponovat, ale nelze nad nimi nikdy zvítězit, pokud člověk chce žít autentickou víru, tak musí hodně trpět a ono to v samotném životě jinak ani nejde než s tím svým osobním křížem, který si každý z nás má nést až k poslednímu soudu, kříž našeho utrpení, bolestí, hříchů, ale také nadějí, lásek, díků a osobních úspěchů. Mnoho věci se nachází v tom alegorickém dřevě a máálokdo z nás si uvědomuje, že v těch rukou, které má každý z nás nést není nic, co by se dalo Pánu Hospodinu, našemu Bohu dát.

Smyslem mého blogu, který zde nyní vzniká bude pokus o každodenní průřez mého všedního pohledu na svět kolem mne. Jistě to není náhodou, že dnes, kdy je předvečer první neděle adventní, nového církevního roku a ještě k tomu v cyklu A. Chci, aby byl průřezem toho, čím může katolík projít, co ho čeká, čím se trápí, co ho naopak potěší a tak dále a kolikrát za den je schopen alespoň myšlenkou se svěřit Bohu, komunikovat s ním, náslouchat mu a nebát se před ním padnou na kolena tváří v tvář. Věřte mi nebo ne, ale někdy se stane, že i já obyčejný člověk celý svůj den natolik promarním, že večer při ulehnutí do postele si uvědomím, že jsem nevznesl ani žádný dobrý úmysl, nepronesl ani žádnou malou modlitbu a to pak člověk uříceného v dnešní uspěchané době mrzí nejvíce. To se stávat nemá a tomu chci nějakým způsobem učinit konec. Budiž tento deník odrazem mne samého k vaší kritice, povzbuzení, případně kéž je i hlasatelem Dobré zprávy....

Váš

Jan Antál Patterson