Píseň, kterou nemá pan kardinál moc rád

Dneska jsem velice zaražen poslouchal novou velice pěknou chorální verzi písně "Sbohem má radosti," kterou si pamatuji, coby malý ministrant s pohřbů v nejdnom malém kostelíčku v horské dědince, kde se zpívala zároveň na vyprovázení zemřelého spolufarníka. Dneska se dozvím, že je právě typem těch písní, které nemá kardinál a exarcibiskup a primas český Miloslav Vlk moc v lásce. Proč? Z důvodu věroučně pochybného textu. Já sám nechápu, jak z toho usoudil, protože já v rámci lidové zbožnosti nic špatného v jejím textu neobjevil. Přesvědčte se sami:

1. Sbohem má radosti, Velebná Svátosti, 

   když mám jít od tebe, vždycky jdu s žalostí.


2. Vracím se v ten zlý svět, starostí zlob a běd,

   a vždy si rozjímám, že jdu již naposled.


3. Než půjdu k milým svým, ještě si vyprosím,

   že si té lásky tvé na cestu vzíti smím.


4. Maria, Máti má, na cestu objímá,

   a pak mě provází svatýma očima.


5. Anděle Boží, pojď, cestou mě doprovoď,

   k milému domovu, lásku nes Otcovu.