Mešní liturgie I. neděle adventní

I. "Vyburcuj Pane" - Tak jsme se modlili v poslední neděli církevního roku. Podobně začínáme nový církevní rok.

"Projev, Pane, svou moc a přijdˇ!" - Byla to velká touha a hlasité volání po příchodu Kristově, po jeho opětném příchodu, čím se vyznačovaly poslední týdny liturgického roku. A ta touha nás provází i do nového církevního roku a roste v mohutné prosebné volání: "Přijď - Pane!" Advent je očekávání jeho příchodu v milosti. Potřebujeme Vykupitele, potřebujeme neustále nové pomoci a síly. A kdo nám ji můýže dát kromě TOHO, v němž jediném se dostává světu spásy a vykoupení? Slavíme tichý advent nejen pro sebe osobně, nýbrž cítíme, že i naši bratři a naše sestry potřebují vykoupení, máme soucit s jejich náboženskou a mravní bídou a chudobou, stavíme se do jejich řad a pozvedáme své srdce i svůj hlas jejich jménem a jménem všeho nevykoupeného a po Bohu volajícícho lidstva, voláme po Vykupiteli.

II. Evangelium mluví opět o příchodu Kristově, úplně tak jako minulou neděli. Ale v temnotě přírodních pohrom a v lidstvu září vykoupení: "Až se to všecko začne dít, napřimte se a zdvihněte hlavu, vaše vykoupení se už blíží!" - K tomuto dni vykoupení, k blízkému království Božímu, jdeme vstříc s důvěrou. "K tobě pozvedám svou duši, můj Bože v tebe důvěřuji!" (Vstup) Tak jásáme s pohledem upřeným na Vykupitele, o kterém mluví evangelium. - "Pane, ukaž mi svoje cesty a uč mě chodit po tvých stezkách." - Volání po příchodu Vykupitele a po blízkém království Božím s jeho požehnáním a spásou je: Kyrie eleison i v roucně prosící církevní modlitba: "Projev svou moc Pane a přijď!" Jedině Božská moc je s to, nás jednotlivce i celek vyrvat z nebezpečí spásy a zjednat nám vykoupení. Neboť velké je dílo, která má vykoupení v nás vykonat, v nás a s námi. To znamená odumřít "skutkům, které se rády ve tmě skrývají, odumřít hýření a opilství, nestydatostem a chlípnosti, sváru a řevnivosti," ano, to znamená nic menšího než "obléci se v Pána Ježíše Krista" (Epištola). Pak, když se ON vytvoří v nás, když my přestaneme žít a ON bude žít v nás (Gal 2,20), pak se v nás uskutečníilo dokonalé vykoupení, pak k nám příšlo Království Boží. Kéž se toto svaté dílo uskuteční na nás všech! O to prosíme v graduale a také v Alleluja.

III. S radostí přijímáme zprávu: "Zdvihněte hlavu - vaše vykoupení se už blíží!" V tichých týdnech adventních už chápeme něco z tajemství panenské nositelky Boha, Marie. Chystá se na cestu do Betléma. Tu se vám narodí v městě Davidově Vykupitel. "Vaše vykoupení se už blíží." - Ale přibližuje se ještě v jiné podobě, právě tak milostiplné a požehnané, nyní v OBěti mše svaté. Buď požehnaný okamžik, kdy se kněz sklání nad hostií a pak pokleká a klaní se plodu svých rtů, svých kněžských slov. Tu se stal on i oltář nositele Boha. - "Vaše vykoupení se už blíží!" - A nyní jdeme k našemu Vykupiteli toužebně vstříc: "K tobě pozvedám svou duši můj Bože!" - V obětních darech chleba a vína přinášíme svou duši, své já, své srdce s jeho snamai a tužbami k oltáři, Kristu Pánu. Zanecháváme "skutků temnoty" - a odříkáme se všeho, co se příčí říši Boží, životu a působení Božímu v nás, a "oblékáme se v Krista." když se stáváme jedním obětujícím knězem a jedním obětním darem s Ním, jednou vůlí a jedním duchem s Ním. Přioděni drahocenným rouchem jeho obětního ducha, jeho čistoty a ctnosti, jeho nezištnosti a odevzdanosti Otci, podáváme svou mysl i své srdce Věčnému, Svatému Otci - a říkáme: "Otče náš, posvěť se jméno Tvé; přijď království Tvé, království Tvé milosti, Tvé spásy." "Buď vůle Tvá." - "K tobě pozvedám svou duši." Opravdu, obětování mše svaté spolu s knězem, jak si to přeje církev, není prázdná, vnější formule, nýbrž spíše vyžaduje celého člověka. Bere mu srdce, náklonnosti, to nejdražší, a činí je obětním darem pro Boha. Odlučuje ho od světa a těla! "Vaše vykoupení se už blíží, blízko je Boží království!"

Ale jaké podivuhodné požehnání spočívá na spoluobětování mše svaté! "Vaše vykoupení se už blíží, blízko je Království Boží" v požívání těla Páně při svatém přijímání. "Pán dá požehnání, a naše země vydá svůj plod" - (communio). Jemný náznak Bohonositelky Marie, když jí anděl přinesl poselství. Ona prožívá velké přijímání; v ní přinesla naše země - tj.lidské pokolení, ušlechtilý plod, Krista.  Když při spoluobětování mše svaté přijímáme svatou Eucharistii, pak i my zakoušíme na sobě Boží požehnání; a naše země, naše duše, bude velmi bohatá na Krista a jeho milost a vykoupení. Co nám evangelium předložilo k očekávání, to se stalo skutečností při svatém přijímání: království Boží se přibližuje. Oblékli jsme se v Krista, odkládáme pro dnešek a pro celý týden skutky temnoty a oblékáme si výzbroj světla, jsme s Marií zářícími nositeli Boha a Krista!

z knihy Život ve světle Liturgie od Benedikta Baura O.S.B. v překladu Antonína Čály OP, vydaly sestry Dominikánky v Broumově, Praha 1969.