Od přirozenosti mám ve vínku, že často mluvím nebo píšu hlouposti. Když tedy nyní píšu těchto pár řádků, tak pro jistotu přemýšlím v první řadě, na jaké to bude, pak jaké prostředky, motivy, výklady či prameny k otmu použiji a nakonec, co z toho učiním za závěr. Osobně nemám rád články bez logiky a stejně tak se to dá říci i o kázáních. Dneska se mi připomněl v televizi onen díl seriálu F.L.Věk, kde farář na kazatelně ostře kritizuje francouzksou revoluci a myšlenku svobody člověka z toho důvodu, že pravého křesťana nesmí myšlenka svobody ani napadnout, protože jeho hlavní ctností je pokora před Bohem (a tím asi i před vrchností, ach ošklivý vliv josefinismu). Francius Věk na to reagoval tak, že uprostřed tohoto kázání se raději zvednul a odešel podle známého přísloví; "Kdo uteče vyhraje." - a v tomto případě to platilo dvojnásob.
Ale to nemuselo být jediné, co vedlo filosofy, jakými byli třeba i protestant Leibnitz, aby podporovali katolické misie a do jisté míry i nauku, možná to bylo i to staré filosofické mínění, které je přítomno už někde u Sokrata a jeho žáků, kdy je uznán Bůh jako podstata všeho, kde se přímo hlásá i u Aristotela v Etice Nikomachově množství tezí, ze kterých pak v pozdějších staletích vyniká zlaté pravidlo: "Co chceš, aby jiní nedělali tobě, nedělej také ty jim." - což se se částečně může srovnat s křesťanským "Miluj Pána svého Boha celým svým tělem, duší, myslí a bližního svého jako sám sebe."
Všechno , co máme, máme od Boha (omnes habemus ad Deum) a zacházíme s tím tak, jak nám to určuje naše lidská vůle. Tato vůle nelze srovnat s vůlí Boží, která rozhodla o stvoření světa, života a dalších průvodních jevů, které ten svět dělají tím, jaký ho známe. Lidská vůle chce být chtěná. Je řízená takovou pomylsnou pákou, které se říká volba a ta je buď záměrná nebo neočekávaná. Záměrná je již předem plánovaná, každý z nás rozhoduje, co bude dělat druhý den a ví, že třeba pujde raději do práce (nebo my mladší do školy) a vykoná tam určitou činnost než aby šel ven sáňkovat, lyžovat a užívat si radovánek, které jsou pomýjivé. Jdeme totiž za svým cílem a v tom je podstata naší volby. Určili jsme si dobro jako náš cíl, věříme v Hospodina svého Boha a zasvěcujeme mu alespoň někteří celé své každodenní i celoživotní snažení. Přesto, ač se to nezdá může být i volba neočekáváná, tedy taková, kdy musíme rozhodnout, co uděláme za prá minut, když dojde k nějaké kolizi, neočekvané zápletce. Řidič může třebat dostat na zamrzlé vozovce v zimním období smyk a vidí v protisměru rychle se řítící auto a musí rychle rozhodnout, kam stočí auto, aby zabránil srážce, která může skončit špatně. I to se může stát.
Vše co tedy mám jsem dostal od Pána (nadpis tohoto dnešního příspěvku je v klasické latině - "Habeo, quod mihi missisti." - Mám, co jsi mi dal). Nechci říci, že jsem člověk dokonalý, protože mi Bůh přeje, že bych měl veškeré dary Ducha sv. a proplouval bych perfektně vším. Svým způsobem jsem mnohdy v potížích a proto jsem zvyklý už téměř pravidelně s Bohem komunikovat, pravidelně ho prosit i v největších maličkostech a svěřuji mu, každý den, každou hodinu ve vyučování, každou zkoušku, protože, když se mi podaří, tak budu zase o kousek blíž k cíli, který je stále pořád ještě hodně daleko a až ho jednou dosáhnu, tak bude opět startovním bodem, neboť počítám, že až jej překonám (tj. až dostuduji svou vysokou školu), tak mě budou čekat všední povinnosti, nové výzvy, nové úkoly a ty poznám až tehdy, až dojdu svého krátkodobého cíle a tím je studium.
Dnešní den jsem vzpomínal při svém rozjímání na to, že se mají srovnat cesty Pánu - "zasypat veškerá údolí, srovnat vrcholky hor v mé duš, srdci, myšlení. Tedy měl bych umrtvit své vášně a znovu se soustředit na to, že on se vtělil a stal se člověkem proto, aby nám dal novou naději, nový cíl a tím je věčný život, který nekončí. Dnes nám začal Advent. Někteří z nás, kteří si nekladou předsevzetí na nový rok občanský, ale na ten církevní - liturgický si jistě předložili Bohu své tužby, prosby a myšlenky, které chtějí v následujícím roce, možná snad i tříletí (neboť máme cyklus tří let, který vlastně teď opět začal) vykonat a případně potěšit i své bližní a nějak jim přispět v jejich slabostech. Nebojme se odhodit svůj vlastní egoismus v těchto předsevzetí a zvolit si záměrně život i pro naše druhé a nikoliv jen pro svou zábavu a slast, kterou právě nyní máme po čtyři týdny umrtvovat, aby v nás začalo kvést jen to, co je dobré a ryze křesťanské. Prosím vás o modlitbu, ať se to vydaří i mně, neboť jsem člověk slabý a hříšný a myslím si, že to, co si myslím, že není jen mou volbou, ale přímo také plánem Božím, který mi byl předložen sám nezvládnu, proto vás prosím i o vaši největší podporu a já slibuji, že ani ás nezklamu pokud tento úkol bude činěn správně, bohabojně a pokorně.
Váš Jan Antál
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.